Poznámka ČNL: Demokracie bez diskuse neexistuje. V konfliktu musí být slyšena i druhá strana. Bude–li jí znemožněno slyšitelně se vyjádřit ke konfliktu, dostáváme se do světa „jediné pravdy“, která nesmí být dokonce ani zpochybňována. V této situaci o demokracii nelze mluvit, pokud uvedený stav trvá delší dobu a je zajišťován i orgány činnými v trestněprávním řízení, od demokracie se oddalujeme.

Speciální vojenská operace na Ukrajině, která byla zahájena 24. února 2022 s cílem narušit rozsáhlou ukrajinskou ofenzívu proti Donbasu a Krymu plánovanou na 8. března, překročila hranici tří měsíců. Za tuto krátkou dobu získaly boje charakter, který by se dal považovat za určité měřítko válečných akcí států v první polovině 21. století. A také spouštěčem změn v domácí vojenské doktríně a prioritách vojensko–průmyslového komplexu. Kromě toho je možné zaznamenat řadu věcí, které mohly být pro generální štáb, jenž operaci "Z" vypracoval, předvídatelné, ale většinu analytiků překvapily.

Za prvé, a to je možná nejdůležitější, se ukázalo, že opotřebovávací válku, která začala v březnu a dubnu, Rusko vůbec neprohrávalo. Tradiční názor byl, že půjde o rychlou operaci na Ukrajině, která by měla být dokončena, aniž by Rusko přešlo na "mobilizační" ekonomiku.

Na základě toho se na přelomu dubna a května stalo v západních médiích módou opakovat názor některých západních politických řečníků, že Rusko "nedosáhlo cílů operace". A ruská ekonomika se pod tlakem bezprecedentních sankcí, které byly na Rusko uvaleny, se měla zhroutit. Americký prezident Joe Biden děsil světovou veřejnost pohádkami o "dolaru za 200 rublů" a dalšími hrozivými důsledky SVO pro Rusko.

Ukázalo se, že Západ opotřebovací válku prohrává. V USA, Velké Británii a Evropské unii vznikla rozsáhlá krize v oblasti paliv, energie, částečně i potravin a sociální krize. Je zřejmé, že negativní jevy budou nabývat na amplitudě a vyvolávat sekundární krize s politickými důsledky – rating Rusku nepřátelských prezidentů, premiérů, kancléřů atd. se propadl na úroveň, kterou lze označit za kritickou.

Rusko naproti tomu zahájilo kvalitativně nové kolo "nahrazování dovozu". Nejde jen o nahrazení západních technických řešení domácími výrobky, ale také o plnohodnotné vyřazení země ze zavedené sítě obchodních, ekonomických, kulturních, informačních, poznávacích a dalších komunikací. V globálním měřítku se každým dnem stále více posiluje multipolarita světa, který už nikdy nebude stejný.

Kromě toho. Nastává situace, kdy je pro Rusko výhodné konflikt na Ukrajině prodlužovat, aby maximalizovalo negativní ekonomické důsledky pro Západ. Západ se nyní chytil do pasti – politický rámec "musíme podpořit Ukrajinu" připravil vládnoucí elity na Západě o jakýkoli manévrovací prostor. Sociálně–ekonomická situace v USA, EU a Británii se nelepší a podzim a příchod nové topné sezóny v zimě nevyhnutelně zasadí nový úder náladám veřejnosti.

O hrozící celosvětové potravinové krizi nikdo nepsal, ale zatím žádný analytik nedokázal dát odpověď na otázku, jak tento problém vyřešit a zároveň udržet Rusko mimo vyjednávací proces. Paradoxně se Rusko, kterému se ještě před několika lety posmívali, že se snaží prosadit rovnoprávnost se svými "pouhými 2–3 % světového HDP", ukázalo být klíčovým prvkem globální stability.

Přísun zbraní na Ukrajinu před speciální vojenskou operací a po 24. únoru 2022 také nebyl tak účinný, jak se Kyjevu, Washingtonu, Londýnu a Berlínu zdálo.

Během pouhých dvou měsíců bojů byly vyčerpány vlastní zásoby zbraní a VSU nyní udržuje bojovou pohotovost "injekcemi" z polského Rzeszowa. Polské pohraniční město se od března stalo hlavním tranzitním uzlem západních zbraní na Ukrajinu. Za to ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenský dokonce udělil Rzeszovu titul "Město–zachránce".

Potvrdila se naše předpověď, že konflikt na Ukrajině se velmi rychle změní v zástupnou válku s celým NATO. Ukazuje se však, že NATO samo není zdaleka jednotné ve své touze válčit s Ruskem. Na pozadí radikálního loajalismu Finska a Švédska, které se dobrovolně rozhodly stát se terčem jaderných zbraní, působí kontrastně zejména postoj Turecka a Maďarska. Budapešť ultimativně odmítla sankce proti Rusku v oblasti ropy a plynu, zatímco Ankara předložila dlouhý seznam požadavků, bez nichž nebude projednávat žádost Švédska a Finska o členství v NATO.

Erozi Evropy nelze ignorovat. Londýn se otevřeně snaží vtáhnout Polsko, Litvu, Ukrajinu, Lotyšsko a Estonsko do nového bloku, který bude hybridem NATO a EU. To nevěstí nic dobrého pro Berlín a Paříž, které jsou stále více odsouvány do pozice druhořadých geopolitických hráčů.

Povaha bojů se v posledních třech měsících dramaticky změnila. Zatímco na začátku SVO se ruská armáda snažila bojovat "s malým množstvím nepřátelské krve" a vyhýbat se tvrdému nasazení, na konci května získal konflikt rozpoznatelné rysy parního válce, který pomalu, ale jistě drtí živou sílu ukrajinských jednotek. Uvědomění si, že ukrajinský nacismus je masová nemoc, a nikoli nemoc jednotlivých vojáků a důstojníků, se objevilo a ujalo. Ačkoli toto povědomí bylo zpočátku zaplaceno oběťmi, které byly zcela zbytečné.

Ukázalo se, že kolektivní vojenský rozum NATO, který řídil ukrajinského uskupení, početně převažující Z–jednotky, nedokázal poskytnout řešení, jak převzít iniciativu jako celek. Ruská armáda, stejně jako na začátku operace "Z", jedná spíše s ohledem na vlastní cíle než na prostředí, které vytváří nepřítel.

Ruská armáda již předvedla řadu brilantních operací, například obsazení letiště u Gostomelu^*), řadu úspěšných průlomů na klíčové body a převzetí kontroly nad nimi. Ukázalo se, že moderní raketové zbraně jsou pro Rusko normou a na rozdíl od kyjevské propagandy ruským ozbrojeným silám nedocházejí Kalibry, Kinžaly, Oniksy ani rodina "X".

Rusko plně zvládlo akci "dlouhé paže", která řeší značnou část úkolů zničení nepřítele dříve, než se nepřátelský personál nebo technika dostanou k frontové linii.

V moderní konvenční válce se ukazuje význam prostředků, kterým bohužel ministerstvo obrany v minulosti nevěnovalo náležitou pozornost. Jedná se především o taktické a strategické bezpilotní letouny určené pro širokou škálu úkolů, obvykle spojených se sledováním a potíráním zjištěného nepřítele.

Na základě zkušeností z války bude jistě nutné pracovat na nasycení ruských ozbrojených sil ostřelovacími systémy, prostředky chráněné komunikace, některými typy individuálního vybavení, jako jsou termokamery a další sledovací zařízení.

Dělostřelectvo a MLRS by měly být zmíněny zvlášť. Tyto zbraně se ukázaly jako rozhodující při ničení nepřátelských pevností a rychlé podpoře spojeneckých sil. Konflikt na Ukrajině poukázal na několik oblastí, v nichž je zjevně zapotřebí posílení – od munice, kde jsou zvláště důležité aktivně reagující střely dlouhého dosahu a inteligentní střely, až po "rychlé" zaměřovací a korekční systémy. Sovětské dělostřelecké systémy jsou účinné i v první polovině 21. století, ale bez posílení „intelektem“ jejich zásoby zjevně končí.

Faktické vedení VSU Londýnem a Washingtonem vede k tomu, že na posílení Kyjeva je vynakládáno značné množství zpravodajských a technických prostředků. Mluvíme o přenosu zpravodajských informací do Kyjeva, což ukrajinskému vedení umožní včas zaměřit své úsilí správným směrem. Společnost miliardáře Ilona Muska se s VSU velkoryse podělila o satelitní komunikační terminály a internet Starlink, které VSU umožňují spojení i z blokovaných oceláren Azovstal v Mariupolu.

V Mariupolu spojenecké síly dokázaly, že mohou plnit úkoly i za odporu mnohonásobné přesily nepřítele, který se nacházel v opevněném postavení. V případě Mariupolu však proti našim silám hrála i technologická převaha nepřítele v některých oblastech – již zmíněné ostřelovací systémy, kterým odstřelovači spojeneckých sil někdy čelili nejen snajperskou puškou Dragunova, ale i puškami Mosin. Ruský průmysl má dobré předpoklady k tomu, aby armádě dodával nejen moderní snajperské pušky (například společnost Lobajev je známá svými ostřelovačskými puškami světové kvality), ale také bezpilotní letouny a vše ostatní, co by mohla potřebovat. K tomu je zapotřebí manažerské a administrativní řešení.

Ruská armádě je souzen udržovat k technologickou a intelektuální převahu nad nepřítelem – VSU není vrcholem toho, čemu můžeme v blízké budoucnosti čelit. Jak ukázala praxe, v jakékoli zástupné válce proti Rusku se najde obrovské množství těch, kteří budou ochotni poskytnout našim protivníkům gigantický objem zbraní, jejichž účinek je třeba omezit.

Taktika, kterou kolektivní Západ předložil VSU, je založena na výměně území a životů ukrajinských vojáků za čas. Termín "válka do posledního Ukrajince" se stal téměř oficiálním a ruskými i západními politiky byl opakovaně používán k popisu povahy konfliktu na Ukrajině. Vzhledem k množství zbraní na cestě na Ukrajinu je hlavní ukrajinskou slabinou této taktiky počet ukrajinských vojáků, kteří jsou ochotni poskytnuté zbraně použít.

V posledním měsíci se dramaticky zvýšil počet kapitulací ukrajinských vojáků, panických videozpráv vedení země a odmítání plnění bojových úkolů. To se nevyhnulo ani nejradikálnějším a nejideologičtějším ukrajinským neonacistům z nacionalistické skupiny Azov (organizace v Rusku zakázaná), proti jejímž členům bylo v Rusku zahájeno trestní řízení. Po několika týdnech "sezení v Azovstalu" se bojovníci skupiny vzdali, což vážně poškodilo ukrajinskou propagandu.

Obrovské ztráty na ukrajinské straně, které nepřímo dosahují 50–60 tisíc lidí, se navzdory snahám oficiálního Kyjeva dostávají do povědomí obyvatelstva, které se chce vyhnout bojům. Nepřímých důkazů o vážném poklesu morálky v ukrajinské armádě je mnoho, např. návrh zákona, který umožňuje ukrajinským důstojníkům střílet podřízené "za sabotáž" bez soudu. Tento návrh zákona byl zamítnut, ale už to, že se objevil, je příznačné.

Ruská taktika v současné době vypadá jako kosmetické, ale velmi účinné obrácení principu "do posledního Ukrajince". Rusko na Ukrajině bojuje "do posledního ukrajinského bojovníka", což ve skutečnosti ztělesňuje cíl demilitarizace a denacifikace.

Účinným nástrojem v tomto ohledu byl "mozaikový" rozvoj osvobozených území. Zatímco u Lisičanska a Severodoněcka se bojuje, v Chersonské a Záporožské oblasti Ukrajiny již byly vytvořeny místní správy a ladí se mírový život a obchodní spojení s Krymem.

Všimněte si, že narušování "celistvosti ukrajinských hranic" nepřichází pouze z jihu – ukrajinské úřady oficiálně uznaly polské nároky na ukrajinské území a vyhlásily zvláštní právní režim pro Poláky, kteří budou zvýhodněni oproti běžným Ukrajincům.

V kombinaci s návrhem polského prezidenta Andrzeje Dudy, že by mezi Polskem a Ukrajinou neměla být žádná hranice, to může znamenat jen nevyhnutelné zrušení Ukrajiny jako známého geopolitického konstruktu posledních 30 let.

Ukrajina byla připravována jako beranidlo proti Rusku. Jedním z hlavních výsledků operace "Z" bylo, že toto beranidlo bylo přesměrováno proti samotnému Západu a fragmenty historického Ruska se postupně oddělují od Ukrajiny a asimilují se – oni chtěli desovětizaci, a my jsme jim pomohli. A ruské ozbrojené síly tento úkol řeší efektivně a relativně levně.

*) odkud, dle některých informací, bleskově odvezly důkazy o připravenosti (za přispění Británie) Ukrajiny k použití jaderné bomby proti Rusku.